Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKarlín
19. 03. 2006
0
0
319
Autor
no_more_lies
Nemůžu zvednout hlavu
nemůžu se podívat do Tvých očí
nemůžu
protože Ty v těch mých umíš číst
a protože by ses dozvěděla celou pravdu
a já Ti musím lhát
pořád, donekonečna opakovat
stejné fráze jen abych se vyhnul
veškeré podstatě věci
protože Ti nechci ublížit
Já Ti nechci ublížit!
Nemůžu se podívat do Tvých očí
Aniž bych se nerozplakal
A já ti nechci lhát
obelhávat nás oba
ve strachu z neodvratitelného
utíkat do prázdna
změň to prosím
zachraň sě
zachraň nás
nelze klázt odpor
ne tak dlouho
Nemůžu zvednout hlavu
a podívat se do tvých očí
odpust mi to prosím
Není to lhostejnost.
Nemůžu zvednout hlavu
nemůžu se podívat do Tvých očí
nemůžu
protože Ty v těch mých umíš číst
a protože by ses dozvěděla celou pravdu
Po tento moment sa mi to zdalo zaujimave, aj ked mozno nie originalne, ale mozno o to pravdivejsie:-)... Od pokracovania som asi cakala viac nez opakovanie zufalych vykrikov...:(
Zase na druhej strane, ten Karlin a ten plac vo mne vyvolavaju uplne ine asociacie, spred 4 rokov... ale nie som si ista, ci to bol aj zamer...