Volný jako pták

Stojí na okraji vysoké skály
před paprsky zarudlého slunce
dlaní cloní svůj zrak

Hledí do dáli a přemýšlí
jaké by to bylo skočit
zamávat rukama a leťet jak pták

Snad byla to náhoda, snad tušení
hlavou mu projela myšlenka a on cítí
jak tělo zaplavuje euforie vzrušení

Letí, roztahuje paže a mavá jimi jako křídly...

rozhled... krása... vůně vzduchu...

cítí tu svobodu...

teď je jen svůj...

tma, ticho, nic...

nářek, pláč a slzy...

květiny padají na víko rakve...
dolu do hrobu...