Já chci jaro

Doufám, že přijde brzy.

Šedá obloha s černými šmouhami, kterým se říká vrány by měla být pryč. Sníh, ano, ten snad brzy roztaje a v milejší podobě odteče někam daleko, do řek, do moří. Nemám ho rád, studí. Poloprázdné chodníky, kde se hromadí havrani, hledající nějaké drobky, jsou šedé a smutné. Jenom čas od času projde zahalená postava, která zapříčiní, že černá stvoření vzlétnou… už aby odletěla docela. Nemám je rád. Ledovky mě potkávají na každém kroku, pokud se zrovna nebrodím závějemi sněhu. Leze mi do bot, roztéká a v podobě ledové vody se mi vsáká přes ponožky až na kůži. Tolik to studí. Asi mě nemá rád, však já jeho také ne. Potkal jsem dalšího člověka, byl zahalen do černého kabátu, kolem krku měl pletenou šálu a na hlavě beranici. Ani se na mě nekouknul, jenom spěchal za svým cílem… Ve stejných intervalech mi od úst vychází bílá pára – je to teplý vzduch, který je vyznačen v podobě páry, aby ten studený mohl jasně ukázat – tenhle k nám nepatří. Nemají se radí, chlad a teplo… Vlak zase nejede, uvízl někde v závěji. Musím ještě chvilku vydržet, než se dostanu za cílem svým – do tepla, před krb, ke žlutému skicáku a červeným barvičkám. Budu kreslit oheň, žár… nesmírný žár, který mě bude dávat nějakou naději. Aspoň na chvíli musím utéct, utéct ze spárů zimy… Kde je ten zatracenej vlak? Kde jenom vězí?
Zelená je tráva, zelený je ráj. Konečně se na povrch ještě nedávno mokré půdy dostalo pár hlaviček sněženek. Brzy jich tady bude hodně. Nakreslím je, miluju květiny… Je to nádherný pocit, zjistit, že koruny stromů se zelenají. V nich se pak usidlují navrácení ptáčci, kteří mi den, co den zpívají pod oknama veselé písně. Písně jara. Mám rád tohle štěbetání… Musel jsem, prostě jsem musel. Šel jsem se projít do lesa, do té nádhery, okukovat, jak vše znovu začíná růst a vstávat k životu. Je to nádherný pohled, ani si to nedokážete představit. Příště si budu muset vzít skicák a barvičky, všechno to nakreslit… Teplo, konečně je teplo a Sluníčko se může dát do práce. Ozařuje ranní rosu v zelené trávě a šlehá své paprsky do mých očích. Nevadí mi to, je to dokonalé… Jak já dlouho už nesledoval červánky? Mohl bych takhle sedět snad celý den. Jen kdyby vydržely, jsou tak pěkné…
Konečně se ten boj obrátil, zima ustoupila a přišlo jaro. Teplé a nádherné jaro. Mám ho rád.

---