"Největší je moc nad sebou samým" Seneca

Moc, kterou máme všichni, ale bohužel ne každý ji umí ovládat. Dalo by se říct, že ti, kteří to zvládají,mají vyhráno. Vypadá to jednoduše, zvládat stresové situace, umět se ovládnout, uvědomovat si následky svých činů. Je to jednoduché, ale ve chvílích, kdy jen tak sedíte a přemýšlíte coby-kdyby.

Jenže každý den se potýkáte se situacemi, ve kterých začne vaše psychika pracovat impulzivněji a vy reagujete svým pravým já a v případě extrovertního člověka může vaše chování být natolik impulzivní, že okolí usoudí, že vaše moc nad sebou samým se dotýká bodu mrazu.

Nejhorší je, když člověk propadne psychické poruše a nadvládu nad sebou přestane zvládat. Vznikne problém a on neví jak ho řešit a východisko si najde v sebeubližování. Pro mě je to nejtypičtějším příkladem toho, kdy člověk nad sebou ztrácí veškerou moc a dělá to, co si myslí, že mu pomůže.

Zkusí to jednou, protože o tom někde slyšel. Slyšel, že to pomáhá. Depresivní situace přijde znova a dotyčný to vyřeší opětovným ublížením si.  A potřetí už ani nepřemýšlí, že by to také šlo jinak. Rány jsou hlubší a častější, jejich rozměr se projevuje mírou nezvládnutí problému. A ve chvíli, kdy drží žiletku těsně nad kůži pomalu se rozmáchne, řízne a začne pociťovat tu silnou úlevu a pocit, že se tím všechno řeší.  V těchto momentech vám slibuji, že nad sebou nemáte nejmenší moc.

Možná, když si o tom druhý den promluvíte s kamarádkou, tak si řeknete, že vám nic nestojí za to, abyste si ubližovali, že to nic neřeší a mnoho dalších povzbudivých slov. Všechno je najednou o tolik světlejší a nadějnější. Napadne vás, že začínáte tu moc nad sebou opět brát do svých rukou.Ale nebojte se, zase přijde stav deprese a vy to uděláte zas a zase.

Jako protiklad vidím člověka, jenž  přišel na svět do rodiny, která už několik let marně toužila po dítěti.A tento malý človíček se pro ni stal zázrakem. Byl vychováván k vysokému sebevědomí a cílevědomosti. Dostal vše, co si kdy jen přál. Jeho moc nad sebou samým se dala nazvat chtíčem po úspěšném životě, ačkoli ho to stálo spoustu odříkání a stálého sebezdokonalování se stoprocentním sebeovládáním.

Nakonec své práce mohu říct, že tyto případy představují dva extrémy. Ale právě tyto příklady nejlépe vystihují srovnání dvou typů lidí, kteří se snaží sami sebe ovládat, ale přesto se jim kontrola nad sebou samým může vymykat z rukou.

Čím více přemýšlím nad zadaným tématem, tím více si uvědomuji, jak hluboký význam celá problematika má… Sociální rozdělení společnosti.