Kroky ve tmě

Další z mnoha

KROKY VE TMĚ V absolutní tmě, která dnešní noci vládne se do ticha plete pouze zvuk mých téměř pravidelných kroků. Z pohodlí pokoje, který se nachází ve druhém patře laciné ubytovny a je plný zápachu nevypitého alkoholu a cigaretového dýmu, mě vyhnaly vlastní potřeby. Zůstal jsem zcela sám se svými problémy a nemohu se spoléhat při jejich řešení na ničí pomoc. Ve své minulosti jsem urazil mnoho lidí a ještě většímu počtu mé konání přineslo nemalé ztráty. Společensky jsem možná rehabilitován, mé vlastní já ale stále vyplavuje na povrch mého svědomí myšlenku, že je pro očistu třeba udělat o mnoho víc. Umocňuje pouze tu potřebu, způsob jak to udělat nechává velkoryse na mém skutečném já. Takhle tedy uvažuji jsa zaposlouchán do mých rytmicky znějících zvuků kroků linoucích se touto černočernou nocí. Kráčím a přemýšlím nad svým já. Je to divné, že za celou tu dobu jsem nenarazil ani na jednoho člověka. Všichni odpočívají a připravují se na další den, který prožijí ve smysluplné činnosti a budou zajisté vě-dět proč tak činí. Během toho jejich denního bláznění mě osvěží spánek všedního dne. Osobně si asi už nezvyknu spát v noci, mé černé svědomí mi to ani nedovolí. Probouzím se v šest večer a chodím spát v osm ráno. To co dělám mezitím se mi pranic nelíbí, přesto se tomu nemohu nijak bránit. Má to vůbec nějakou cenu ?

---