Můj učitel

Sedím u okna a zasněně hledím ven,

mám pocit, jakoby to byl první den.

První den, první máj,

já pocit mám, že umírám.

Proč sama jsem přes noc i den,

proč nevím kdo vlastně jsem.

Navenek jsem holka praštěná,

ve skutečnosti však svou láskou zrazená.

Nevím jak žít dál,

když teď nemám komu svou lásku dát.

Nikdo nechce brát

a naoplátku svou mi dát.

Jsou to pro mě těžké chvíle

a já už dávno nemám své růžové brýle.

Potřebuju svého učitele lásky,

co by mě vzal pod své drápky.

Učil mě mít rád a milovat,

nakonec i vzbudil touhu ve dvou usínat.

Připravil mě na zklamání,

ale i hezké chvíle a radost z mládí.

To vše byl můj věčný sen,

co rozplynul se s všedním dnem..