Aγάπη πόυος αγαπώ

(Aghapi ponos aghapo) Tvým jazykem vkládáš mi do úst slova, ochutnala’s jak chutná má bolest, dnes už víš jak je hořká, …snad naše víra nás schová. Je zde cesta – Bytí se po ní prochází, jdeš-li po ní, nic ti neschází. Avšak co tvá duše nachází, hle – Srdce – a z Nebe pochází… Co tu dělá? Spadlo dolů, nemělo už sílu z bratrů skonů, mělo pár skvělých snů, žít na Zemi jen pár pouhých lidských dnů. Má láska je navždy prokletá dnešním dnem víc než staletá, proměnil jsem stříbro a krystal v myšlenku, každý den je pro mne bolestí, uchem na hrnku. Kolik kroků, tolik bolesti, Ach jak já to cítím, Chci probrečet celý den a noc, před oltářem klečet a modlit se, ráno, ještě ne, prosímtě dost!…

---