BÁSEŇ PRO HELENKU NA JEJÍ NAROZENINY

Báseň, která k ní nikdy nedospěla Napsáno 2.3.2001

 

BÁSEŇ PRO HELENKU NA JEJÍ NAROZENINY

Má krásná milá princezna, jež na všech

mých cestách nesešla ze zlata mých citů

a neprošla bránou trnitou; já na zdech

těch nářků jeruzalémských, negolgotských mýtů

dopátral se v hluboké tůni živého mládí,

jak ještě mělká je pobřežní voda mého milování,

když v koncích je půle mého zlého smání,

jenž snadno kořen životazlomů a květin zraní.

Pověz mi, má krásná zlatá hnědovlásko, zda

zůstane ti úsměv navěky v jamkách tvé jediné tváře,

zda nezlomí se tvá do kruhu padající hvězda

tvé oslnivé záře, když já uviděl v nebi bílé oře

tvého království a neoslepl přec,

v domnění, že ač vyvlastnit já nemohl jej,

dotkl jsem se hrany jeho hradeb a hřebec

mých tužeb hladíc tan uvnitř tak horký

a zvenčí chladný kámen, omdlel strachy,

že přišel jeho čas tak ochablý. Moc miluji

všechno v ničem tvého opodstatněného bytí,

a tak se odnaučil proklínání zel a pěnění.

vzteků a nervů tak vibrujících, a osvobozen

od stáří zlých pohledů proskočil jsem oplocení

lopotných beznadějí a znovu Bohem zplozen

ulehnul v náruč tvého uvědomnění bez zranění.

Milá jsi mému srdci a blízko k mému obšťastnění,

já vrhnu se v nebezpečí pro tvé krásné ženství

a okolo mých každodenních životů vzdám se jmění

svého všestranného a v přesladké medové plástvi

omočím prst srdce tvého a obmyji tvůj děs

z nočních nových věcí a nebudeš už osamělá

ve svých dalších ránech, když splétat budu

lásku do tvých už ne tak mladých vln myšlenek,

až propluješ k mé smrti sama dál

a z království ti svrhnu lano v tvou drahou náruč.

A já stále slyším zpěv tvé vůně a nechávám

se unášet plynutím citů, jež hladí mé osamění;

a nikdy nezapomínám a nezapomenu, kým jsem,

když jsem se stal poutníkem na cestě k tvé dálce.

 

---