Krajinou

Já mezi námi a našim vnímáním

sama do sebe

                      se vlévám

Ty do mé pohlednicové krajiny

                              s azurovými nebesy

vstupuješ

do nitra mých spadaných myšlenek

Mám na tebe spadeno

a popoháněná vlčím steskem

                 chci tě tam

                 chci tě v sobě

tak pojď, párkrát se projdi

mezi mými hlubinnými záhyby

zakousni se

v pravidelných tempech

vlnobítí

klidně mě i zašlapej do země

jen hlavně nechoď pryč

v krajině, kde mě opustilo slunce

pronikáš mnou, šílím

A přece se nic zvláštního neděje!

Chci se nadechnout a zachytit

aspoň jeden paprsek

který by zahnal tu děsivou tmu kolem

Představ si teď

že po tobě stékám

jak živá voda

per aspera, lásko

tváříš se šťastně