Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen
03. 04. 2006
0
0
367
Autor
brianneil
Četla útlou knížku.Nemohla se soustředit.Měla už dobrých pět minut pocit, že ji někdo pozoruje.Odhodlala se zvednou oči a podívat se směrem odkud cítila upřený pohled.Stál tam a úplně bezostyšně na ni zíral.Potkali se pohledem.Rychle sklopila zrak a snažila se číst dál.Když znovu zvedla oči stál před ní.
"Jen mě zajímalo co to čteš?" Zavřela knížku, aby viděl na titulek.
"Vidíš?Myslím, že to dobře znáš."
"No jasně" usmál se.Bože, nemohla tomu uvěřit."Líbí se ti to?"
Co na to má odpovědět?Nemohla se odtrhnou od jeho očí.
"Jo, moc, čtu to pořád dokola" vykoktala a sklopila oči.
Chvíli stál a upřeně se na ni díval.Nevěděla kam s očima.
"Proč?"
"Co proč?"
"Proč to čteš pořád dokola?"
"No já nevím" pořád se na něj nechtěla podívat.
"Podívej se na mě."
"Ne"
"Proč ne?"
"Protože nemůžu..." proboha proč říká takový věci?"mohla bych spadnout do něčeho do čeho nechci..."odmlčela se.Pořád cítila jak ji provrtává pohledem.
"A co kdybych já chtěl?"
"Zapomeň na to co jsem teď řekla, vůbec tě neznám..."
Dělá jí to schválně nebo co tím sleduje?
"Hele jsem z tebe trochu nervózní."
"Nervózní?"
"Jo, kolikrát za život se mi stane, že se se mnou na letišti začneš bavit zrovna ty?Ten slavnej JT?"
"Zrovna teď se s tebou baví, a sám začal, nemyslíš že to má nějaký důvod?"
"Já nevím." začínala být naštvaná,proč jí nedá pokoj?Už takhle se bude celou cestu utápět v depresích jak podělala největší šanci svýho života.Jak se jí začal plnit sen a ona to prostě posere.
Chce to, má to mít.
Byl pryč.Tak jo, je to oficiální, zavolejte do novin a vydejte oficiální stanovisko — je to v háji, sledovaná si bude následujících 6 hodin v letadle nadávat proč to udělala a zbytek života vzpomínat na 10 minut v letištní hale.
"Jen mě zajímalo co to čteš?" Zavřela knížku, aby viděl na titulek.
"Vidíš?Myslím, že to dobře znáš."
"No jasně" usmál se.Bože, nemohla tomu uvěřit."Líbí se ti to?"
Co na to má odpovědět?Nemohla se odtrhnou od jeho očí.
"Jo, moc, čtu to pořád dokola" vykoktala a sklopila oči.
Chvíli stál a upřeně se na ni díval.Nevěděla kam s očima.
"Proč?"
"Co proč?"
"Proč to čteš pořád dokola?"
"No já nevím" pořád se na něj nechtěla podívat.
"Podívej se na mě."
"Ne"
"Proč ne?"
"Protože nemůžu..." proboha proč říká takový věci?"mohla bych spadnout do něčeho do čeho nechci..."odmlčela se.Pořád cítila jak ji provrtává pohledem.
"A co kdybych já chtěl?"
"Zapomeň na to co jsem teď řekla, vůbec tě neznám..."
Dělá jí to schválně nebo co tím sleduje?
"Hele jsem z tebe trochu nervózní."
"Nervózní?"
"Jo, kolikrát za život se mi stane, že se se mnou na letišti začneš bavit zrovna ty?Ten slavnej JT?"
"Zrovna teď se s tebou baví, a sám začal, nemyslíš že to má nějaký důvod?"
"Já nevím." začínala být naštvaná,proč jí nedá pokoj?Už takhle se bude celou cestu utápět v depresích jak podělala největší šanci svýho života.Jak se jí začal plnit sen a ona to prostě posere.
Chce to, má to mít.
Byl pryč.Tak jo, je to oficiální, zavolejte do novin a vydejte oficiální stanovisko — je to v háji, sledovaná si bude následujících 6 hodin v letadle nadávat proč to udělala a zbytek života vzpomínat na 10 minut v letištní hale.