Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se3
03. 04. 2006
0
0
305
Autor
brianneil
"Promiň" zašeptala, ale znělo to spíš jako výdech. Vlastně ani nevěděla jestli chce, aby to slyšel. Slyšel.
"To je dobrý.Já... asi jsem na to šel moc rychle."
Usmála se. "Možná."
"Můžu se podívat?" kývnul hlavou směrem k malému fotoalbu co držela v rukou. Vytáhla ho asi před hodinou, ale ještě ho neotevřela.
"Ne..."
Pokusil se usmát, ale byl zmatený.
"Teda, vlastně, jasně že můžeš, proč ne..." podala mu ho."Trochu zkouším fotit, ale není to nic moc. Jen pár obyčejných fotek."
Zvědavě ho otevřel.Obrátil pár stránek.
"Myslím, že jsou dobré. Vlastně moc dobré."
Nejistě se usmála. Ukázal na muže a malé dítě.Ti dva byli na většině fotek.
"Kdo je to?"
"Nikdo... Manžel a syn mé kamarádky."
"Jsou si podobní."
Bavili se o fotkách.Vyprávěl o nějákém focení pro jakýsi časopis, kdy ho fotil příšerný fotograf."Snažil se mě sbalit."smál se
"To se ti ani trošku nelíbil?"škádlila ho.
"No jako holka bych po něm asi vyjel, ale za dané situace mě zajímala spíš jeho asistentka než on."
Rozesmála se."Ale ta evidentně neměla zájem, hádám..."
"No rozhodně to nedala najevo tak přímo a striktně jako ty..." řekl to, aby ji pozlobil.
"Promiň" najednou nezvykle ztichla.
"Proboha přestaň se omlouvat, už jsem řekl, že nemáš za co... Byl to jenom blbej vtip."
Zase se smála.
Zeptal se co jede dělat do LA.Najít práci a tak...Ptal se kde bude bydlet.Ještě neví.Něco najde až tam budou.
"Hmm..."
"Co tam jedeš dělat ty?"
"Nějaké focení, pár rozhovorů."
——————————————————————————————————
Pomalu přistávali.
"Jestli chceš můžeš zůstat u mě.Nějaký čas.Myslím než si najdeš něco lepšího."
"No, já já nevím jestli je to dobrý nápad..."
"Bez postraních úmyslů..."skočil jí do řeči. "Mám pokoj navíc, bydlí v něm sestra když přijede, ale jestli nechceš..."
"Fajn, domluveno, jen na pár dní... hned jak si něco najdu budu pryč.Nebudu ti nijak překážet." bylo to venku než si to stihla rozmyslet.
"Nedělej si starosti, budu rád, že tam jednou pro změnu nebudu sám." usmál se
"Děkuju."
A bylo to. Ani to nebolelo. Odmlčeli se, každý si přemýšlel o svém.
Vyzvedli si zavazadla a nasedli do taxíku.
"To je dobrý.Já... asi jsem na to šel moc rychle."
Usmála se. "Možná."
"Můžu se podívat?" kývnul hlavou směrem k malému fotoalbu co držela v rukou. Vytáhla ho asi před hodinou, ale ještě ho neotevřela.
"Ne..."
Pokusil se usmát, ale byl zmatený.
"Teda, vlastně, jasně že můžeš, proč ne..." podala mu ho."Trochu zkouším fotit, ale není to nic moc. Jen pár obyčejných fotek."
Zvědavě ho otevřel.Obrátil pár stránek.
"Myslím, že jsou dobré. Vlastně moc dobré."
Nejistě se usmála. Ukázal na muže a malé dítě.Ti dva byli na většině fotek.
"Kdo je to?"
"Nikdo... Manžel a syn mé kamarádky."
"Jsou si podobní."
Bavili se o fotkách.Vyprávěl o nějákém focení pro jakýsi časopis, kdy ho fotil příšerný fotograf."Snažil se mě sbalit."smál se
"To se ti ani trošku nelíbil?"škádlila ho.
"No jako holka bych po něm asi vyjel, ale za dané situace mě zajímala spíš jeho asistentka než on."
Rozesmála se."Ale ta evidentně neměla zájem, hádám..."
"No rozhodně to nedala najevo tak přímo a striktně jako ty..." řekl to, aby ji pozlobil.
"Promiň" najednou nezvykle ztichla.
"Proboha přestaň se omlouvat, už jsem řekl, že nemáš za co... Byl to jenom blbej vtip."
Zase se smála.
Zeptal se co jede dělat do LA.Najít práci a tak...Ptal se kde bude bydlet.Ještě neví.Něco najde až tam budou.
"Hmm..."
"Co tam jedeš dělat ty?"
"Nějaké focení, pár rozhovorů."
——————————————————————————————————
Pomalu přistávali.
"Jestli chceš můžeš zůstat u mě.Nějaký čas.Myslím než si najdeš něco lepšího."
"No, já já nevím jestli je to dobrý nápad..."
"Bez postraních úmyslů..."skočil jí do řeči. "Mám pokoj navíc, bydlí v něm sestra když přijede, ale jestli nechceš..."
"Fajn, domluveno, jen na pár dní... hned jak si něco najdu budu pryč.Nebudu ti nijak překážet." bylo to venku než si to stihla rozmyslet.
"Nedělej si starosti, budu rád, že tam jednou pro změnu nebudu sám." usmál se
"Děkuju."
A bylo to. Ani to nebolelo. Odmlčeli se, každý si přemýšlel o svém.
Vyzvedli si zavazadla a nasedli do taxíku.