Tulak

Ze sbirky Tulak Na Uteku

Teprve tam, kde jsem se zklamal, teprve tam, kde jsem si sežehl svá křídla, teprve tam jsem poznal slunce svého tajemného nitra. Veškerá bolest, která procházela mými útrobami, všechen ten strach a přízraky, to všechno najednou mi dalo schopnost slyšet ticho mezi slovy, vnímat rozechvění v horkém letním odpoledni, chutnat emoce jež víří vzduchem všude kolem nás. A tak jsem se stal básníkem. To když jsem prošel lesem svojí tužby, která mě nenaplnila. Obrátil jsem se dovnitř země a nalezl jen marnost jejího prachu. A slova marnosti, jež zaplňují naše dny, A která za záplatu na bolesti vďěčně přijímáme, ta slova marnosti, vyvěrají z pramene vřelosti, jež v sobě uchovává smysl. A tak se modleme, modleme se k ní řečí symbolů, aby nás její svěžest navždy ráčila křísit k životu. Amen.

---