Modlitba Milosti

Ze sbirky Dvanact Klicu do Anonu

Snezi, zaplava tresnovych kvetu. Snasi se na zem a pokryva ji neposkvrnenou belosti. Vune a vlhkost vzduchu privolavaji vzpominky na detstvi. Volani matcina hlasu se nese pres kopec a chaloupka z mechu se krci pod vykotlanym parezem. Stary vcelar toci klikou lisu a z mosazneho kohoutku tece med. Boze, kde jsou ty casy milosti, penova cepice na dzbanu plnem piva, kosik plny hub a borovicovych sisek, krajic chleba namazany sadlem, sypany drobne nakrajenou cibulkou. Kde jsou vlidne usmevy starenek slunicich se na lavickach v parku? Skripani koles tramvaji a opadana omitka pod lesenimi katedral? Kde je cas kdy nebylo kam spechat? Stisknuti ruky a slova pochopeni jeden pro druheho? Cerne hodinky okolo stolu. A svatecni obed na svateho Stepana? Boze, davno pominuly casy kdy jsme si vazili tvych daru. Stale neco chceme, co nam unika, nevidime si ani na spicku nosu, ale zeneme se plnou parou vstrict svym koncum. A oci deti ztratily svou jiskru. Nase srdce se opouzdrila a ztvrdla jako ruce nasich otcu, posete mozoly. A nase matky, tiche a trpelive, stoji ve vyklencich opustenych kostelu. A jen maloktery kolemjdouci poklekne na kamennou dlazbu, aby polibil cip jejich chudickeho satu. Boze, sesli mi svou milost, dej zjihnout mym ocim pri pomysleni na lasku, ktera vyverala z matcina srdce. Pohlad me paprskem slunce at moje city nezamrznou na teto mrtve planete, ktera se zove nasi matkou. Amen.

---