Dvě sestry

Dvě sestry, jedna krev

Ztichlou krajinou putují

Dvě sestry, jedna krev

Na osud mlčky žalují

První je samý žert a smích

Má svůdné tělo, krásné vlasy

Přesto má smutek ve tvářích

Jakoby nešťastná z vlastní krásy

V dlaních má růži rudou temnou

Ostré trny ty dlaně drásají

Duši má čistou, nezlomenou

V srdci se rány skrývají

Druhá je smutná, tichá, mírná

Svou tvář před světem ukrývá

Kolem je znát moc nesmírná

Pomalu vpřed se ubírá

Ošklivá ani krásná není

Je na ní zvláštního cosi

V očích má prázdno, sílu zapomnění

V duši pak bolest i klid si nosí

Putují celou nocí, celým dnem

Každá je světu jinak drahá

Dvě sestry, zvláštních jmen

První je Láska... a Smrt ta druhá

...