Zrazené psí duše

Zůstali sami, bez pána, bez lásky,

ze strachu před lidmi stahují ocásky.

Čekají na pána, který už nepřijde,

možná až do smrti, možná to nevyjde...

Člověk je zradil, ztýral a opustil,

těžkého zločinu na nich se dopustil.

Nikdy už nemůžou odpustit Člověku,

do smrti, nikdy už, od věků do veků...

"Proč jsi to udělal, proč jsi mě zradil?

Snad jsem Ti překážel? Tak moc Ti vadil?

Já jsem Tě miloval, na Tebe spoléhla,

Ty sis´ ni nevzpomněl, v noci, kdyžs´ uléhal...

Já jsem Tě miloval, věřil Ti, ctil,

v každičkém ohledu věrný Ti byl...

Já jsem Tě miloval, chránit Tě chtěl,

pro Tebe, Pane můj, na smrt bych šel...

Ty jsi mě zradil, ztýral a opustil,

těžkého zločinu na mě ses´ dopustil.

Tvou vinou nemůžu odpustit Člověku,

do smrti, nikdy už, od věků do věků..."

...