A pak padal déšť

A pak padal déšť... Napojil vyprahlou krajinu a utišil žízeň po krvi a pomstě. Ochladilo se. Večerní chládek se po odpolední výhni zdál neskutečný. --- V komnatě římského místodržícího bylo přijemně. Chladný proud vzduchu rozechvíval světla svícnů a pohrával si s dlouhými závěsy. Říman přistoupil k oknu. Obloha byla opět jasná. Hvězdy se třpytily jako tenkrát. Vzpomněl si na hvězdu, kterou zde před lety spatřili. Byla zvláštní. Přiletěla neznámo odkud, nějaký čas pobývala nad Městem, a pak se počala vzdalovat na jih.... "Podivná země", povzdechl si Říman,"a hrozná - jako její lid..." Odstoupil od okna a zatáhl závěs. V místnosti bylo najednou útulněji. Ráno pošlu depeši Caesarovi, pomyslel si. Venku bylo ticho. Natáhl se na pohovku a zavolal otrokyni...

---