A proč?

Oči tvé daleko dřív než ústa

vysloví slůvko, kterým tak zhusta

všechny dospělé budeš strašívat.

Tenkrát tobě nikdo neodpoví,

zahrnou tě žvatlavými slovy,

tváře něžně zpitvoří

a ty se budeš smát.

Povyrosteš, koukneš kolem sebe,

proč země je dole a nahoře nebe,

neodbytně,  tě bude zajímat.

Znovu tobě nikdo neodpoví,

zahrnou tě zbytečnými slovy,

tváře suše zpitvoří:

– Jednou to budeš znát. –

Nevěř, dál nešetři otázkami,

ať ví, že v tom jasno nemaj’ sami,

že ještě hodně věcí mají zpytovat.

To je tvoje poslání a já vím,

že větším bude poznat, až tvůj syn

otázkou se oboří,