Cesta k poznání

Je mým Sluncem.

Neviditelnou silou přitahován

blížím se stále rychleji

zkáze vstříc.

Nastavil bych líc,

ale jejím světlem iluminován

mohu jen klopit zrak

a marně hledat stín.

Prázdnotou proplouvám.

Mráz se mění v žár

a stesk mi svírá dech.

Jsem sám.

Cítím její pohled na zádech,

z dálky tak krásný,

zblízka osudem.

Ještě kousek

a naposled vzhlédnu ke hvězdám.

A budu doufat v nový začátek.