jeden malý akrostich

Nejsem si zcela jistá, zda těchto pár slov a slůvek pochopí člověk, jenž nepatří mezi obdivovatele čtyř liverpoolských kdysi-mladíků, přesto... těch sedm písmen, sedm řádků pro mne znamená víc než cokoliv jiného... Věřte nebo ne, ale mám-li jej číst, pokaždé mi zvlhnou oči, to uvnitř, čemu někteří říkají duše, se schoulí do malého klubíčka a já cítím lítost, strach, prázdnotu... Vždyť dva z nich už jsou na pověstném druhém břehu, nikdy je neuvidím zpívat spolu, nikdy nepůjdu na jejich koncert - mám jen spoustu starých nahrávek, jeden černobílý film a krapet nesplnitelného přání - potkat se s nimi...