Úsměv...

jak důležitý je úsměv pro lidi.. a proč se nedokážu smát..?

Sluníčko svítí a já mám strašlivou chuť se smát.. Roztahuju koutky úst prsty pořád víc a víc, představuju si toho dětského barevného klauna,co s červeným nosem stojí na hlavě a křičí,že ho nikdo nenajde.. a přece nic.. smích nepřichází, bolí mě koutky od toho roztahování, bolí mě srdce... ALE... proč se nedokážu smát?? Zvednu hlavu a koukám do slunce, velká žlutá koule ozařuje celý svět..kolik smutku a štěstí už asi viděla..dokázala by mi poradit jak se usmát?? Její paprsky hladí srdce a zároveň spalují myšlenky.. je blahodárná ale i nebezpečná,stejně jako krb.. dává teplo,ale může i spálit..Kéž by spálila ty proklaté ledové kamínky, plné slanosti a zloby, co se mi stále valí z očí..kéž by je rozpustila, sledovala bych jak se ta bolest vypařuje.. jak odchází všechno špatné.. jenže oni se nedají, utíkají ven z očí čímdál rychleji, dohánějí se a spojují se v jednu velkou bolest.. Zanechávají na tvářích cestičky pro další a další, padají dolů na zem, a v tom tichu kolem, zvonivě dopadají.. Černá zem, jakoby je ani nechtěla vzít k sobě, jakoby se bála té zlé slanosti... Stejně jako já.. bojím se jich..nedokážu je zastavit.. omývají mé suché rty,ale místo toho aby je svou vláhou osvěžily tak se dostávají do prasklinek, a bolí.. pálivá bolest dere další slzy do očí, a nejde to přestat.. je to jak koloběh života...ALE PROČ??? já se chci smát.. chci utíkat přes louku, chci mít volnost.. skákat.. mávat rukama.. křičet.. ale nejde to... něco v mém srdci umírá..něco??? vlastně bych řekla,že mé srdce je mrtvé..zabité přáteli...láskou... proč zrvona teď..? pokládám si tisíce otázek...co jsem udělala špatně?? v čem jsem se zmýlila?? !proč jsem věřila...??..!
Chtěla bych se někdy opravdově smát.. chtěla bych vrátit čas.. chtěla bych nepřijít o lidi které miluju.. chtěla bych být jiná než jsem...potopa v mém srdci.. zmatek.. láska... !!NE TOHLE NE!!
Proč odcházejí lidé které milujeme?? Bez vysvětlení , beze slov.. proč končí přátelství..??
PROČ.......?

---