Prodavačka

Prodavačka

Hrstka lidí se tlačila a strkala. Všichni chtěli vidět, proč se ostatní smějí. Postával jsem opodál a mírně nechápal. Celá ta scenérie měla následující snénář- člověk šel kolem a spěchal domů. Zahlédl ale hejno lidí a ze zvědavosti se zastavil. Vlastně spíše ze škodolibosti, protože lidé se velmi nehezky chechtali. Protlačil se až ke zdroji smíchu, rozkoukal se…a začal se taky smát. S kroutící hlavou pak odcházel pryč. Někteří si i něco mumlali, třeba- no to snad není možné nebo- někdo by měl zavolat do blázince. Čím déle jsem postával, tím víc jsem si přál vše pochopit. Ale ne tady před těmi lidmi. Byli tak odporní, tak zlí. Těžko věřit, že mají být božím obrazem.

Větrem tančily okvětní lístky. Bylo moc pozdě a na nebi zářily hvězdy spolu s měsícem. Většina lidí už odešla spát a já váhal. Mám jít blíž a prohlédnout si ji? Vypadá smutně…půjdu. Nejistě jsem vykročil a přišel až k ní. Seděla na zemi, měla špinavé tváře a v rukou držela kus kartonové krabice. Bylo na ní napsáno „Prodám lásku a vítr po kapsách, levně. Popřípadě vyměním za špetku naděje a smích deště.“ Stál jsem jako omráčený. Proč se ti lidé smáli, mocný Bože? Jak jen mohli? Do očí se mi draly slzy, nenávist bušila v mých žilách a já se přestával ovládat. Slečna zvedla hlavu a prohlížela si mě. Měla tmavě modré oči, knoflíkový nos a jemné rty. Neposlušné havraní vlasy jí poletovaly kolem obličeje. Byla hrozně hubená. Jemně se usmála a měkkým hlasem se mě zeptala, jestli mám zájem. Veškerá nenávist utekla před jejíma očima. Omámený jako ve snu jsem kývl a podal jí ruku. Odvedu ji domů.

„Měla jsi hezké sny, má malá prodavačko?“ U stolu se otočilo překrásné stvoření v pyžamu. „Zdálo se mi o andělech.“ Havraní vlasy si ještě nestačila učesat a v modrých očích se dosud odrážely záblesky bílých křídel. „Byli oblečení v kytičkovaných košilích a tančili kolem ohně.“ Musel jsem se smát té představě. Byla kouzelná. Jako tu noc, kdy prodávala lásku a já bral všemi deseti.

16.04.06