Cesta nikam

Jen na par vterin uvidis strom,

hned za nim divku, ktera je v tom.

Za tim vsim travnik, co koberec tvori

v dalce par skal co tvori pohori.

Vic neni videt z okynka dodavky,

jen tenhle vyrez letici do dalky.

Cely svet jevi se barevnou smouhou,

ty v tvoji dodavce chcipni si touhou.

Jestli ti staci jen dal mijet kere

nebo si troufnes otevrit dvere.

Obcas ti paprsky zasviti do oci,

okynko stahne se, hlava se otoci.

Vetsinou bez zajmu mijis ten svet

znudeny vykladem exaktnich ved.

Vetsinou znudene projizdis po svete,

vse co je okolo za chvili mine te.

Uzavren tesne jen ve svem kocaru,

za sveta poznas vzdy jenom tu caru.

Na konci dalnice pry cil se skvi,

vsichni podle stejne mapy k vitezstvi.

Proc sedi v dodavce? A kdo jim dal mapu?

Co je ten cil? To fakt nechapu.

Svet jenom utika, stavam se zkleslym,

odjizdim z dalnice, mapu si kreslim.