Modrý osmák

Existují věci, který vám změní život.

Převrátí ho naruby.

Otočí vzhůru nohama.

Úplně překopou.

Rozřežou na malý kousky, který se pak těžko slepujou zpátky.

Někdy se vám taková věc stane náhodou, nebo to alespoň na náhodu svedete, abyste zamaskovali vlastní blbost. Já jsem se na nic takovýho vymlouvat nemohl. Prostě jsem udělal chybu. Šel jsem někam, kam jsem radši neměl.

·

(ticho)

Dům šeptal. Slyšel jsem to každej den, od rána do večera. Už mi to lezlo na nervy. Tichý, šustivý mumlání. Furt dokola stejný kecy.

·

Našel jsem to.

Našel jsem pokoj, odkud to mizerný šuškání vycházelo. Třetí patro, nádhernej výhled. U okna stála postel, vedle židle. Seděla na ní mrtvola jakýsi holky.

Bez hlavy. Ta se válela vedle na zemi a dívala se na mě.

(ticho)

A zas ten šepot.

(všimla si ho)

Něco mě začalo šimrat. Podíval jsem se dolů a uviděl modrýho hlodavce, jak se motá kolem mý pravý nohy. Zvedl jsem ho. Na prstech jsem ucítil krev.

(záblesk a tma)

·

Vznášel jsem se.

V tom samým pokoji, v tom samým domě. Jenže teď nešeptal. V posteli ležela ta holka ze židle, přikrytá bílou přikrývkou, měla hlavu a už nebyla mrtvá. Přemýšlel jsem nad jiným přívlastkem, který by ji vhodně charakterizoval.

Přemýšlel jsem dlouho.

Nahá, napadlo mě poté, co vstala z postele a začala se přehrabovat v hromádce oblečení na židli.

·

Vznášel jsem se.

A pozoroval tu holku. Vypadala tak na dvacet, což byl přesně ten věk, kterej bych napsal do úmrtního listu, kdyby mě sem nepřitáhl modrý osmák. Asi jí nezbývá moc času.

Týpek, co vtrhnul do pokoje, byl zřejmě stejnýho názoru. Křičel a mával velkou pastí, do které byl za tlapku chycenej osmák. Normální barvy.

Holka křičela.

Dala týpkovi facku.

Oplatil jí to.

Spadla na zem.

(záblesk a tma)

·

Mrtvola smrděla. Zaživa vypadala rozhodně líp. Naštěstí nezavazela a já jsem na ni nemusel vůbec šahat, abych se mohl podívat, co je pod postelí.

Byla tam dřevěná truhla. Otevřel jsem ji.

Našel jsem starej foťák, několik velkejch fotek, pouta a past, obojí od krve, modrou tlapku a deník, psanej úhledným rukopisem.

Podíval jsem se na fotky.

Byl na nich týpek s holkou.

Tohle je, napadlo mě, nezvratnej důkaz toho, že hlava po dekapitaci nemůže vnímat. Jinak by při tom pohledu zavřela oči.

·

Zatímco jsem zvracel, uvědomil jsem si, že dům přestal šeptat.