Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSVĚT ZA ZDÍ-9
04. 02. 2008
1
4
1152
Autor
fungus2
Část devátá
Slunce už zapadlo za obzor a červená obloha začala přecházet do tmy. Na pozadí tmavnoucího nebe se ostře rýsovala sopka, před níž se nalézal les. Z něho muži rychle přinášeli dřevo a brzo plameny ohně začaly ozařovat okolí.
Asim přivřenýma očima hleděl do plamenů, přičemž ho ze zamyšlení vytrhl výkřik dravce Ora. Ten vzápětí vzlétl ze země a začal divoce létat nad odpočívajícími bojovníky.
„Do zbraně! Něco se děje!“ vyhrkl Asim a rychle se postavil, přičemž vytáhl z pochvy meč. Současně začaly být i neklidní koně.
„Vytvořte kruhovou vobranu!“ přikázal Asim. Poté zatroubil na lesní roh, což znamenalo, aby se vrátili hlídku držící bojovnicí. Po chvíli ve světle ohně uviděl přibíhat Imara, který s několika muži byl na stráži.
„Co se děje?“ zeptal se hned.
„Vrátili se všichni z hlídky?“ zeptal se Asim.
„Vypadá to, že ano.“
„Možná začne soptit ta sopka!“
„To abychom rychle nasedli a uháněli pryč!“
„Podívej se nad tu sopku!“ vyhrkl náhle Asim.
Oba se zadívali nad sopku, nad niž zářil měsíc, aby vzápětí spatřili na pozadí měsíce mnoho velkých ptáků, jak vylétají z vrcholu sopky. Zároveň se nocí začal rozléhat příšerný křik.
„Soptí teda dost nezvykle,“ pronesl ironicky Imar.
„Jejich celý hejno! Zapalte pochodně a střílejte na ně hořící šípy!“ vykřikl Asim. To už se přímo nad nimi ozvaly pronikavé skřeky a šustění křídel. Vzápětí se první obrovští ptáci vrhli na muže. Asim postřehl nad sebou jednoho dravce s velkými drápy. Pohotově na něho vystřelil šíp z luku, načež prudce uskočil do strany. Pták vydal ze sebe ohlušující křik a vzápětí se znovu na Asima vrhl. Ten vypálil další šíp, který zasáhl krk dravce. To mělo za následek bolestné skřehotání, ale pták se rozeběhl po zemi. Přitom natáhl dlouhý krk před sebe a Asimovi se vzápětí naskytl pohled na protáhlou hlavu s červeně svítícíma očima a dlouhým zahnutým zobákem. Ve zlomku vteřiny se rozmáchl mečem, načež čepel meče zasáhla dravce do krku. Z něho prudce vystříkla krev, jenž ho zcela pokropila, načež on znovu mečem sekl. Křik zraněného ptáka mu zalehl uši a Asim opětovně uskočil, přičemž se nad ním mihly dlouhé drápy. Stačil se ještě obouručně rozmáchnout, seknout do nich a pak se na zemi překulil. Sotva se znovu postavil na nohy, tak uviděl nad sebou dva dravce, jak na něho nalétávají s křikem. Ve stejný okamžik je zasáhly dva hořící šípy a oba za bolestného skřehotání odlétli.
„Jste v pořádku veliteli?“ zeptal se ho jeden ze dvou bojovníku, kteří k němu přiběhli.
„Ano. Zachránili jste mi život!“ řekl a zadíval se na to, jak ostatní muži střílí hořící šípy a mávají nad hlavami zapálenými pochodněmi.
„Zarašte hořící pochodně těsně vedle sebe do země. A vytvořte z nich kruh!“ rozkázal Asim.
„Ty potvory se fakt bojej vohně. Několik mužů a koní dravci vodnesli, Oro je naštěstí v pořádku,“ řekl Imar.
„Málem mě taky dostali.“
Po zbytek noci se kolem tábořiště bojovníků ozývaly skřeky číhajících dravců, přičemž muži na stráži občas vystřelili hořící šípy na vysoko poletující ptáky.
Asim přivřenýma očima hleděl do plamenů, přičemž ho ze zamyšlení vytrhl výkřik dravce Ora. Ten vzápětí vzlétl ze země a začal divoce létat nad odpočívajícími bojovníky.
„Do zbraně! Něco se děje!“ vyhrkl Asim a rychle se postavil, přičemž vytáhl z pochvy meč. Současně začaly být i neklidní koně.
„Vytvořte kruhovou vobranu!“ přikázal Asim. Poté zatroubil na lesní roh, což znamenalo, aby se vrátili hlídku držící bojovnicí. Po chvíli ve světle ohně uviděl přibíhat Imara, který s několika muži byl na stráži.
„Co se děje?“ zeptal se hned.
„Vrátili se všichni z hlídky?“ zeptal se Asim.
„Vypadá to, že ano.“
„Možná začne soptit ta sopka!“
„To abychom rychle nasedli a uháněli pryč!“
„Podívej se nad tu sopku!“ vyhrkl náhle Asim.
Oba se zadívali nad sopku, nad niž zářil měsíc, aby vzápětí spatřili na pozadí měsíce mnoho velkých ptáků, jak vylétají z vrcholu sopky. Zároveň se nocí začal rozléhat příšerný křik.
„Soptí teda dost nezvykle,“ pronesl ironicky Imar.
„Jejich celý hejno! Zapalte pochodně a střílejte na ně hořící šípy!“ vykřikl Asim. To už se přímo nad nimi ozvaly pronikavé skřeky a šustění křídel. Vzápětí se první obrovští ptáci vrhli na muže. Asim postřehl nad sebou jednoho dravce s velkými drápy. Pohotově na něho vystřelil šíp z luku, načež prudce uskočil do strany. Pták vydal ze sebe ohlušující křik a vzápětí se znovu na Asima vrhl. Ten vypálil další šíp, který zasáhl krk dravce. To mělo za následek bolestné skřehotání, ale pták se rozeběhl po zemi. Přitom natáhl dlouhý krk před sebe a Asimovi se vzápětí naskytl pohled na protáhlou hlavu s červeně svítícíma očima a dlouhým zahnutým zobákem. Ve zlomku vteřiny se rozmáchl mečem, načež čepel meče zasáhla dravce do krku. Z něho prudce vystříkla krev, jenž ho zcela pokropila, načež on znovu mečem sekl. Křik zraněného ptáka mu zalehl uši a Asim opětovně uskočil, přičemž se nad ním mihly dlouhé drápy. Stačil se ještě obouručně rozmáchnout, seknout do nich a pak se na zemi překulil. Sotva se znovu postavil na nohy, tak uviděl nad sebou dva dravce, jak na něho nalétávají s křikem. Ve stejný okamžik je zasáhly dva hořící šípy a oba za bolestného skřehotání odlétli.
„Jste v pořádku veliteli?“ zeptal se ho jeden ze dvou bojovníku, kteří k němu přiběhli.
„Ano. Zachránili jste mi život!“ řekl a zadíval se na to, jak ostatní muži střílí hořící šípy a mávají nad hlavami zapálenými pochodněmi.
„Zarašte hořící pochodně těsně vedle sebe do země. A vytvořte z nich kruh!“ rozkázal Asim.
„Ty potvory se fakt bojej vohně. Několik mužů a koní dravci vodnesli, Oro je naštěstí v pořádku,“ řekl Imar.
„Málem mě taky dostali.“
Po zbytek noci se kolem tábořiště bojovníků ozývaly skřeky číhajících dravců, přičemž muži na stráži občas vystřelili hořící šípy na vysoko poletující ptáky.
KONEC DEVÁTÉ ČÁSTI