Apaté

Apaté(Etmoš, 1998)

Tam v nekonečných dálinách,

kde leží světa kraj,

tam krajina je nevlídná,

tam není žádný ráj.

Tam rostou snad jen ledovce

a světu vládnou kry,

když tam se jednou dostaneš,

už neunikneš z hry.

Zdolal jsem ledovec - co se však nestalo,

celý svět spadl mi na nohu,

řítím se z ledovce - prohrál jsem, Polárko,

bez lásky zpátky už nemohu.

Proč muselo to skončit - tak brzy skončit,

ptám se - a neví to pán Bůh sám.

Krvavá rána as v srdci mi zůstane,

ne - ne! - Pevně ji sešít dám.

Dlouho jsem netušil nic o své duši,

nyní již chápu - musí být znavená,

umdlévá pokaždé, když lásku postrádám,

není jak z železa tavená.

Není však všem dnům konec!

Přítomnost chytím si za vlasy.

A včerejšek? - Z něj zbydou vzpomínky

na krásné, bolestné časy.

Krása? - Tu poznal jsem mnohokrát - pomíjí.

A láska? - Ta nemůže zestárnout, zemřít.

Zklamání? - Pomalu z číše nám upíjí.

A osud? - Ten nedá se do kleští sevřít.