Prázdno

Prázdno

Proč do duše se smutek vkrádá,

mám být přeci šťastná,

měla jsem ho až moc ráda,

teď jsem nešťastná.

 

Jemu štěstí přála jsem,

otvírá si však bránu do pekla,

myslím na to každý den,

možná dobře, že jsem utekla.

 

Ne, já ne, to on to tak chtěl,

srdce pošlapal a šel zas dál,

tekrát slavík poslední arii pěl,

však kdo by se bál???

 

Smutek se vytratil,

přišla satisfakce jiné lásky,

sice se nevrátil,

naštěstí jiná dělá mu vrásky.

 

Prázdnota doléhá stále víc,

přeji mu štěstí, ale ne v pekle,

proč nedá si říct,

proč tváří se vztekle.¨

 

Stíny minulosti po zdi se plíží,

hledím do zdi a třesu se bolestí,

bojím se chvíle kdy oči se klíží,

proč prázdnota je mojí neřestí???

 

Chci jen kamarádkou být,

ne jen tím kdo minulost v duši má,

chci za ruku vzít,

a být jen kamarádka příjemná.

 

Leč odpor mísí se se lží a prázdnou duší,

kdo jsem já, kdo je on???

Kdo z nich to tuší???

Umrlčí ve věži slyšet je zvon.

 

Na čí straně že je vina,

ptám se stále a tisíckrát,

byla by tto velká dřina,

říct odpusť, a mít znova jinou rád???

 

Jen do pekel ať nechodí,

ať zdaleka se vyhne bláznu,

nic víc si nepřeji,

než jednou oči zavřu.

 

 

 

 

 

 

---