Lež

Co, když všechno, co ti lidi řeknou, nemyslí vážně? Dělaj si z tebe jenom srandu a ty už nevíš, komu máš věřit. Jsi naprosto zmatenej a jenom tápeš. Vidíš ale samý usmívající se tváře, co nechápou, proč je ty podezíráš z něčeho, co oni necítí. Třeba to cítí, ale nevědí o tom. Lžou sami sobě. Myslí si, že tě milujou, přitom tě ve skrytu duše nenávidí. A neví o tom, chovaj se přátelsky a mile. A tys je jedinej prokouk skrz zpocenou kůži a uviděls tu zohyzděnou duši plnou nenávisti. A přesto to nevíš přesně, nevíš, jestli to je pravda. Zoufale hledáš, kdo by ti to konečně objasnil, a když někoho takovýho najdeš, začne se smát a ty nebudeš vědět, jestli mu můžeš věřit. Budeš hledat dál a dál a budeš nacházet stále nové a nové tváře, co se budou jen smát a ty je nebudeš chápat. Budeš na ně koukat a jen si říkat, kde to jsi a co to má znamenat. Ale oni se ti budou jen smát a ty nebudeš vědět, co si myslí. Neberou tě vážně a smějou se ti a jsou všude kolem tebe a ty nacházíš stále nové a nové smějící se tváře, aniž bys je kdy hledal....