Markétě

Poklade nejkrásnějších míst,

kniho, v níž bych se

tak rád učil číst,

meruňko pohlazená.

Pohledem modrých hvězdiček,

s dlouhými řasami černé noci,

s vykrojeným rybízem úst

políbit snad někdy budu tě moci.

S hlasem hebké melodie

již světlemodrá nezakryje.

Co zvláštního v tobě,

děvče s tvářemi sametu,

ž v tobě, pokud se nepletu,

mohl bych se ztratit na věk.

Věk delší celé věčnosti,

kéž dopřála bys mi milosti.