Já

Já

S hrůzou hledím denně na sebe,

obraz můj vrací mi vyděšené dítě,

chci hledět s někým do nebe,

proč neslyším mám Tě rád, chci Tě???

Smrt oděná do krajkoví, na mne zuby si cení,

bojím se jí, chci pryč,

má první láska se dneska žení,

já jsem sama a nikdo ke mně nemá klíč.

Samota mne děsí, rozedírá na kusy,

připadám si jako mrtvá žena,

přitom jistě žiji si,

mezi přáteli jsem ctěna.

K čemu mi to všechno je,

brána pekel se otevírá,

v tichu méhoé pokoje,

nestačí už dobrá víra.

Krev stéká proudem na dolů,

proč ses do toho míchala???

Chtěli jsme být navždy spolu,

však ty jsi s ním vzdychala.

Proč není v životě lásky?

Proč jen přetvářka to bývá,

kdo spočítá moje vrásky,

kdo řekne proč bojím se, když se stmívá???

Umírám a nejen já,

cítím se prázdná, tolik smutku v sobě mám

Bolí to... halelujá,

proč stále Tě znám????