Zvířátko

Zvířátko žilo ve sklenici,                            
bylo tam chráněné, v bezpečí.                         
A potom přišli trpaslíci,                             
tu sklenici zle rozdupali.                            
Střepy se zvířátko pořezalo,                          
kdopak mu rány vyléčí?                                
Že v bezpečí je, jen se zdálo,                        
snad stovky včel ho poštípaly.                        
                                                 
Setřáslo včely, lesem se vydalo,                      
větve ho škrábaly, trní píchalo,                      
kousalo rány, ostny vyndalo,                          
bezpečné místo k žití si hledalo.                     
                                              
Zvířátko žilo, rány mu rostly,                        
hnisaly, zanechávaly jizvy.                           
Život už dávno nezdál se prostý,                      
stal se z něj krutý boj.                              
Tak ve dne válčilo, pak rány lízalo                   
a med si asi jiní slízli.                             
Za chvíli v lese dobře se vyznalo.                    
Svou bolest vyzvalo na souboj.                        
                                                
Netušilo, že tak nelze zvítězit,                      
že silou sílu nejde zastavit.                         
nemělo jak znát důvěru a klid,                        
tak nic než strach a zmar mu nemohly teď zbýt.        
                                               
Zvířátko bylo silné,                                  
                teď stalo se z něj zvíře                    
-nikdy se nevzdá, bude bojovat!                       
Jazykem trnitým rány z boje líže                      
obdivuhodně překonává nástrahy.                       
Stal se z něj tygr, co chodí lesem,                   
ví, co kde ulovit, jak se kdy zachovat,               
navenek mocný a uvnitř slabý děsem.                   
O tvrdém životě drtí ho úvahy.                        
                                              
Sám k sobě zlý je, v dobro nevěří,                    
na život nadává, sprostě láteří.                      
A přesto s neskloněnou páteří,                        
znovu a znovu hledá příměří.                          
                                             
Všechno ho zrazuje, v světě je hnusno,                
život je boj a ztrácí smysl,                          
trápí ho bolest a v hrudi dusno,                      
doufá, že zítra už se nevzbudí.                       
Vším, co se dá, smysly otupuje.                       
i nejsladčí nápoj strachem zkysl.                     
Bolest a ubohost pořád se opakuje,                    
nadějné myšlenky radši hned zapudí.                   
                                              
Ten příběh zůstává otevřený,                          
zvířecí duši tygr krutě plení,                        
přesto nějak cítí, že pravda není,                    
ža musí zůstat rozjizvený.                            
                                             
Snad jednou poslechne malou světlušku,                
co šeptá mu do ucha,                                  
              že nemá cenu běhat,                         
co nesmyslně tančí po lustru,                         
             na smrku zavěšeném.                                   
Světluška zdá se moudrá i bláznivá,                   
radí mu v dobro víru hledat.                          
Řekla, že láska, která v něm spočívá,                 
             je do Boha mu věnem.                                  
                                                
Řekla, že dar je to největší a stálý,                 
že bez víry v sebe ladem se válí,                     
řekla, že dobro není v dáli,                          
že všude je s tygrem, však strach ho halí.            
                                                 
Řekla, že zvířátko stále je v tygrovi,                
jen on z něj může sundat okovy.                       
Tak ať ho pohladí, obejme v bezpečí,                  
jen tak se zlé rány navždycky vyléčí.                

---