Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKrál lesa
02. 05. 2006
0
0
555
Autor
k8as
Král lesa
Každý máme své tajné lásky (i když o nich hodně lidí, hlavně z rodiny, ví). Mojí láskou je - a to ví táta a moje Jarka - les. Navenek se to projevuje jen houbařskou vášní, ale nikdo neví, že já - ač s poruchou sluchu - v lese slyším trávu růst, ač mám šest dioptrií neuteče mi myš, ani ještěrka, všimnu si hnízda káně lesní, vím jak černá zvěř "buchtuje", vím, že tento chuchvalec není hříčkou větru, ale že je to soví vývržek. Prostě ač nejsem lesák, les mi leccos poví. Tu lásku jsem zdědil po svém tátovi a ten ji ve mně pěstoval jen tím, že mne právě do lesa (většinou právě na houby) vodil, jen co jsem byl schopen ujít těch nutných pětšest kilometrů za dopoledne. Náš - vlastně tátův "rajón" byl asi patnáct čtverečních kilometrů lesů mezi Novým Strašecím, Řevničovem, Lužnou u Rakovníka a Rudou. Tam se pohyboval s jistotou, která byla podivuhodná a vyplývala z dokonalé znalosti kdejakého detailu. Věděl, kde uvidíme jezevce, znal doupata lišek, vedl mne do míst, kde bylo možno spatřit černožlutého mloka, kam dávají vysoké a srnčí sůl, kam je lépe nechodit, když bachyně vodí mládež. Šel najisto za jalovcem, když máma potřebovala pár bobulí jalovčinek do omáčky, s jistotou našel to nejkrásnější jmelí na Vánoce, koupil od hajného jeden stromek "nastojatě" a mohli jste vsadit obě oči, že to byl nejhezčí stromek, jaký byl k mání. Když jsme vyrazili na houby, vlakem, do Řevničova většinou, najednou ve vlaku řekl : dneska sbírám jen hřiby. A sbíral jen hřiby. Nebo : beru jen kozáky a křemenáče. A bylo tak! Já ho za to obdivoval (protože většinou měl v koši víc, než já, který jsem sbíral všecko, co jsem znal), až mnohem později jsem pochopil, že to dělal proto, abych měl co sbírat já; mnohdy mne upozornil: až vstaneš (já na bobku) nešlápni dozadu. Někdo tam na tebe čeká... a čekal tam statný dubák, částečně skrytý pod listím. Prostě věděl, kde co roste, kde co je a kam co chodí. Zdálo by se tedy, že nadpis povídky je vysloveně o něm, o tátovi... ale kdež ! On se jako král necítil, nic nepředstíral, byl v tomto ohledu vždy skromnější, než odpovídalo jeho znalostem.
K tomu, abych se dostal ke "králi", musím jednak pokračovat, jednak se vrátit na začátek. Už když jsem začínal chodit do lesa byla samozřejmou součástí dne v lese návštěva u "krále". Tak pojmenoval táta již tehdy statný smrk, který stojí v takřka ideálním středu trojúhelníku Řevničov-Lužná-Řevničov nádraží, pod kopcem Loštínem. Táta, jinak věcný a v tomto ohledu střízlivý, žádný mystik, věřil, že návštěva u "krále" přináší štěstí, nejen houbařské, ale tak, všeobecně. A tak jsme nikdy krále nevynechali, leč když jsme šli na opačnou stranu "rajonu", ale i tak jsme stromu, který znatelně převyšoval své okolní druhy, poslali alespoň vzdušný pozdrav. Naposledy jsem byl u "krále" předloni. Táta už třiaosmdesátiletý, trošku nahrbený a nakřivo, chůze už pro něj byla obtížná, ale .. ALE : jak vkročil do lesa, shodil třicet let a já - poněkud zpohodlnělý pětapadesátník jsem sotva stačil ! A samozřejmě ke "králi", jehož neviděl on celý rok a já celých snad čtyřicet let. Teď, kdy jsem už začal trochu chápat, co patnáctiletý chlapec sotva může (no, bože, velký strom, nó), jsem se před ním cítil jako před skutečným králem. A on byl a je Král : výška nechybí mnoho do padesáti metrů, průměr kmene půldruha metru nad zemí : pět mužských ho neobejme. Majestátní dominus lesa ... Byl na tomto místě dávno před mým tátou a jak to vypadá, bude tady ještě dlouho po mně. Kdybych to k němu neměl sedmdesát kilometrů, chodil bych k němu o radu, pro posilu, se svými starostmi a že jich mám - jako ostatně každý z nás...
Král... měl bych k němu vykonat pouť alespoň jednou ročně. Les se od doby mého mládí změnil a já bych k němu bez devadesátiletého táty, který už opravdu těžko chodí, sotva našel cestu. Ani sám nevím, je-li to pravda, nebo výmluva ...