Město

Město

Město co tě drží jak pavučina mouchu, která se v křečích svírá
a nemůže se z ní vymanit.
Ano
musíš tu být  a zátěž  jako domov a škola co tě nepustí musíš strpět
chceš  jít jinám na chvíli být free
free na jiném místě na chvíli jinám na úplně jiné místo kde tě s ničím nic nesvazuje.

Nesvazuje jak provazy co nechtějí pustit tě
a pomalu utahují se
utahují kolem krku čím dal silněji.

Silněji a s křikem
se převaluješ
z místa na místo
se slzama v očích
hořkost v tobě sílí
a ty  vylíváš si vztek
na sobě.

Město neodpovídá - nežije
je celý kamenný
a lidi v něm
jak kostky v dláždění
jeden vedle druhého
jak trosky žijí.

Jak trosky žijí
ale bez života
jak stroje studení
a bez života
a bez úsměvu..