Florenz

O prvním zamilování, které nesnese srovnání...

Florenz(Etmoš, 1999)

Obtěžkáni zavazadly v červencovém počasí,

čekali jsme na Karosu, s níž jsme měli cestovat.

Pláže pálí, moře šumí, snad tam něco prožiji.

Co mě čeká v Itálii? - Nevím, nechci vám v tom lhát.

-----------------

Dědictví kulturní na nás se valilo,

překrásné kostely, Padov a Benátky.

Z věčného chození tělo nás bolelo,

Florenz byl v mysli mé - nikoliv památky.

-----------------

Dosud jsem narážel na samé tuctové,

v campu však poznal jsem první svou lásku.

Stav mého nitra... nelze ni popsati,

potkal jsem bohyni - hotovou krásku.

-----------------

V sladkém snění bránila mi nepříjemná okolnost.

Kolem hnízda švitořili tři slavíci přesladce.

Mrkali očkama po krásné samičce,

k nohám jí snášeli zvonky i kosatce.

-----------------

Slavičí samička pípala z vděčnosti,

nad těmi krásnými dárečky z přírody.

Zobáček nechala dokořán ve chvíli,

kdy spadla červená růže jí pod nohy.

-----------------

Zapěla Naděnka, co mohla nejsladčej,

poupě to skryla si pod hebký kabátek.

Samečky - také mě schovala do hnízda,

na větvi viselo několik oprátek.

-----------------

Smyčky se stahují na srdcích se šípy,

přečerné oblaky blíží se ku lesu.

Rozum však potlačí veškeré pochmury,

vzpomínky z Florenze domů si odnesu.

 

---