Ai confini della selva oscura

Tohle jsou texty k písničkám kapely, ve který hraju. Vyšly na kazetovym EP koncem loňskýho roku. Kdyby někoho zajímala i ta muzika, může si na nás dojít třeba 20.3. do klubu Kocour, kde probíhá kvalifikace na festival Zahrada.

Introdukce V hrsti se střepy rez probírat můžeš S ohněm se na jeden nádech políbit můžeš Ještěry vidět tancovat v trávě můžeš Jejich černý vejce po měsícem jíst můžeš V plameni nechat svou šlápotu můžeš Kovem a sametem umučit temnotu můžeš Ale můj práh překročit nemůžeš – zemřeš Stokrát za zmrzlými okny Otcové balili své syny do snů o vlcích Aby jejich potem byl strach Až budou bloudit po horách Slepé cesty, zmatené dráhy hvězd A ticho! Ticho jako nůž Padá mezi stromy, černé paže, do obvazů sněhu Lovci si olíznou ze rtů kapičku krve Eli, eli Řeka končí v poušti A vítr honí suchou trávu Nikdo neodpouští A nikdo z lidí není v právu Když v dřevě sténaj hřeby A krví zem se plní Slova stoupaj k nebi A kolem nikdo není Eli, eli, lámá sabachtání ? Husa v mlze (Bohuslav Reynek) Nehoří a nevyzvání Husa volá v mlze ranní Úpí za zdí husa sirá Bránu zimy otevírá K soudu budí výkřik husy Opuštěný dvůr, sad rusý Kameny a kolena o samotu opřená Husa bílá, husa sivá Křídla mlhy, křídla divá Smrt si bílý nůž ohřívá Srpek luny o tmu brousí Jdou, nic ssebou nevezmou si Noční zahrada Zpěv rákosí ve Tvé zahradě Ptáků tón ve chvějícím se vzduchu Nahá noc napůl vydechla Jako med se táhne řeka tvé vody Nebudu lhát, že větru rozumím Když šeptá do korun Tvoje jména Lepší je pít víno z ran Na patře cítit vůni Tvého Ducha Tvojí řeč jsem často rušil svými slovy Která jsou prázdná jako měchýř v těle ryby Rybí oči Stál jsem na zmrzlém útesu A díval se do očí rybám Rybám, co plují do krajů, kam bych rád sám Do krajů, kde moře něžně pobřeží hladí Zatímco tady doráží k ledovým krám Na zmrzlé skále poslouchám příběhy rybí Příběhy o věcech, co jenom sardinky smí Příběhy, kterým veškeré neštěstí chybí Takové, o jakých většina z nás, lidí, sní Sníh na poli Vzpomínky do řádek na zimu zasázel podzim Tesklivým lidem ať pod sněhem potichu klíčí Až půjdem přes pole, ať na nás z krajiny volá To, co nás zahřeje, stejně tak to, co nás ničí Sténali havrani na větvích o první lásce Praštělo dřevo pod jejich drsnými hlasy Šlépěje šelem se v podivných kruzích vracejí Jak moje ruce, když bloudily jejími vlasy A noční můry lesních tvorů s hvězdami putují Na nebi mrazivém bludnými svícemi svítí A já se zatím v houštinách hlouběji zaplétám Jak její oči mě lapají do zrádných sítí

---