Obálka

Začátek se opravdu stal,a le když jsme vystoupila (ta černovlasá studentka), tka nevím,co se dělo dál,jen jsme popustila uzdu své fantazii...

Spěšný vlak stál na prvním nástupišti na hlavním vlakovém nádraží v Ústí nad Labem. Do vagónu se hrnuli důchodci jedoucí z výletu, studenti s krosnami, kteří jeli domů na víkend a volná místa se postupně plnila. Květnové čtvrteční pozdní odpoledne ukolébávalo cestující ke spánku, ale otevřeným oknem se dostával do těžkého vzduchu lehký, svěží vánek. U okna seděl mladý učitel. Jeho pohled směřoval do hustě psaných řádků tlusté knihy a na dotaz, je-li místo naproti němu volné jen souhlasně kývnul hlavou. Modrooká černovláska s úlevou položila na sedačku desky s rysy a s úlevou sundala ze zad i těžkou krosnu. Vlak se rozjel. Na další zastávce přistoupilo dalších několik desítek cestujících. Studentka tedy překonala svou únavu a zdvihla svůj batoh až na vysokou poličku nad hlavou. Když ale vstával, botou zavadila o obálku, která se válela na zemi. Toho si všimla postarší paní. Obálku podala studentce v domnění, že patří právě jí. Studentka mrkla na zašmudlanou obálku jen jedním okem a položila jí na stolek se slovy, že není její. Všichni tři pozorovali na stolečku tu obálku. Všem vrtalo hlavou, co se v ní ukrývá, na omak to vypadalo, že obsahuje nějaké fotografie, ale nikdo neměl odvahu se dovnitř podívat. Proč? – těžko říct, snad aby se neztrapnili svou přílišnou zvědavostí… Jak se vlak drncal po nerovných kolejí, obálka opět dopadla na špinavou podlahu k nohám učitele. On jí obratně zvedl a položil opět na stoleček. Postupně vystoupila z vlaku studentka i starší paní a vystřídal je sympatický družný děda. Když vystupoval i učitel, zavolal za ní? „Pane, Vaše obálka!“ on se ale jen otočil a odvětil, že jemu nepatří. Starší pán ji tedy vrátil na stoleček a ačkoli seděl sám, nepodíval se dovnitř. Vlak zastavil v konečné stanici. Vagón po vagónu byl uklizen. Cikánka, která vytírala prach a špínu z podlahy si všimla obálky na stolku, ale jen jí sebrala, stejně jako PET láhev, zauzlovala ji to černého odpadního sáčku a vyhodila do popelnice ČD. Co se tedy skrývalo uvnitř? Nikdo neví, jen tuší,… V temné uličce na okraji jedné z ústeckých čtvrtí se schází blonďák s piercingem v obočí se svým dealerem,… Po paměti sahá do své zadní kapsy a zjišťuje, že obálka s penězi chybí… Zatmělo se mu před očima. Tep srdce zvýšil svou intenzitu až mu zalehalo v uších. Jasně vlak,… Rozběhl se na nádraží. Pěstí bušil a na sklo vnitrostátní poklady a neúprosně se dožadoval navrácení obálky. Paní ve střeních letech se ho snažila uklidnit a zavolala na konečnou vlaku. V telefonním sluchátku se ozvalo:“ ..ale no tak, to snad nemyslíte vážně. Drahá kolegyně, ve vlaku se vystřídala snad stovka lidí a myslíte si, že by v dnešní době někdo obálku poctivě vrátil?“

---