dopis...?

Ahoj miláčku…

Jsem nějaká posmutnělá. Asi protože je venku krásnej západ slunce, kterej je tak děsně krásnej a romantickej, až je kýčovitej jako ty obrázky na plakátech, který si lepí taxikáři nad postele. Celý odpoledne od chvíle, co jsme s Hankey přijely na chatu jsem se opalovala a vůůůůbec to není vidět, což mě trošičku štve, ale mnohem víc je mi líto, že ti nemůžu dát ani jednu pusu… měla bych se sebou něco dělat, jsem nějaká moc romantická a duševně vycucnutá, jak vylízaný lízátko…a taky furt dělam ty moje tři tečky… … … :o) teď se zrovna koukam na les, je naproti přes řeku, a je šíleně zelenej, no jo, jaro je tu… a jezdí tam auta a ty se neozýváš a já si tady tak trošku smutnim… trošičku… a Vltava se válí jak ňáká stará kurva a chechtavě po mně pokukuje…mrcha. Jó, vona se má fajn, celej rok se vyhřejvá na sluníčku (jarním, letním, podzimním a taky zimním-aby nedošlo k mejlce:o) a nikdo po ní nic nechce… ale taky jí nikdo nepíše… mně vlastně taky ne… jéžišmarjá, já sem fakt přeslazená jak babiččin nedělní čaj… ty tři tečky,to je hrozná závislost… zkusíš to jednou a už se toho nemůžeš zbavit…no, dyť to řikam… :o) a ty pořád nevoláš… a teď taky ne…ani teď… ne, končim. S obviňováním a smutněním. Totálně a navždy. (Ale proč nevoláš?) a úplně ze všeho nejvtipnější je (jak tancující chlupatej číňan převlečenej za barbie:o), že ti tohle nikdy nedam přečíst. Vim, téma „dopisy do šuplíku“ je obehraný, klišovitý a bezcílný a v podstatě i bezúčelný, ale měla jsem nutnou potřebu ti napsat. I když to neuvidíš. Jseš mrcha, že mě necháváš takhle osamocenou, smutnou a rozromantěnou (třeba se to takhle píše, ale pochybuju, že tohle slovo existuje:o) a že nevoláš. Ale stejně tě miluju.

                                                                                          

                                                                                           Posílám pusy   t.