Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTřeba to tak něják i bylo
13. 05. 2006
1
0
755
Autor
W-isha
třeba to tak něják i bylo a možná i nebylo...
Třeba to tak něják i bylo***
W-isha…
Po hodně dlouhý době sem šla zase domu pěšky. Pokaždé když trochu víc piju zapomenu, ze svět se točí ať se mi to líbí nebo ne. Byla to dálka.Do kopce a z kopce a do kopce. Trochu se mi nezamlouval ten nepříjemnej pocit v břiše jako by sem místo žaludku měla akvárko plný hladovejch ryb. Byl to takovej ten večer, co se vám chce přemejšlet nad všim možnym a chete filozoficky uvazovat proč a jak a co vůbec…chtěla sem se uvíst do takový ty sentimentalní nálady, kdy sem nadšena úplně ze všeho (možná to bylo tim chlastem).Každopádně mi bylo dobře u srdce ikdyž sem věděla,že až přijdu domu tak schytám pěknejch pár facek, ikdyž už mam na pozdní příchody svůj vek.
***
Po deseti minutách sem byla konečně na půlce cesty domů. Zjišťovala sem, ze tyhle baráky bud někdo nedávno přistavěl a nebo se mi něco zdá. Nic kolem sem nepoznávala. Možná to bude znít zvláštně, vlastně sem mela skvělej pocit z toho, že sem nejspíš ztracená. Vždycky sem milovala pocity beznaděje. Na chvíli sem se zastavila a rozhlídla se. Nic. Všechno mi bylo cizí. Sedla sem si a dala si cígo. Vejprask už byl jistej, tak co by si člověk nezapalil. Potahovala sem, co nejvíc to šlo a vychutnávala si ten pocit uspokojení mé závislosti. Kouř se krásně kroutil a ve světle lamp sem ho sledovala strašně dlouho. Možná kvůli tomu kouři sem si dala ještě jednu.
***
Slyšela sem za sebou kroky. Nejdřív tmavá postava. Pak už rysy obličeje. Černá bunda, trochu věčí než by mela být, těsné kalhoty a výraz, co se mi vryl do paměti.
-Nemáš ještě jedno?-
-Jasný.-
sednul si vedle mě.
-Proč tu tak sedíš? Nechce se ti domů?-
-Hm…- Odpovim.
Koho zajímáš? To už si člověk nemůže zapálit aniž by ho nějakej blb otravoval? Moje krátká odpověď se mu nelíbila, chtěl trochu komunikovat.
-Nechceš si semnou povídat?-
-Ale jo to víš že jo- Lhostejně.
Zamračil se. Pak přišel výraz zuřivosti.
-Nelíbí se mi, když mě lidi ignorujou!-
-Oni pro to maj svůj důvod! Všechno má svůj důvod víš?-
Výstřel…Jestli všechno má svůj důvod, je i důvod proto, proč JÁ…???
***