Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na rozkvetlých lukách

14. 05. 2006
0
0
1037
Autor
Victorius

Tam kdesi na zemi,

na lukách barvami hýřících,

ležel tam mladý muž

pomalu umírající.

 

Slyšel zpěv ptáků

a stromů šum,

vzpomínal na doby,

kdy vídal rodný dům.

 

Na bílý štít,

okna malovaná,

jak na tu krásu

slunce zář dopadala.

 

Vzpomínal mladíček

na dobu dětství,

jak spolu s bratry

pro děvčata rostli.

 

Pak přišla válka

a nejedna strázeň,

on musel na vojnu,

kázeň je kázeň.

 

Povinnost volala

a Matka Vlast,

zdalipak uvidí

ves svou zas.

 

S bratry šli nadšeně

k jednomu pluku,

netušil ni jeden,

že pro každého má nepřítel kulku.

 

Čekali slávu

za službu vlasti

a místo toho jen

hrob chladný našli.

 

Bratři padli v boji

jako praví muži,

leží už pod zemí,

bojují druzí.

 

I on dostal úkol

a byl na něj hrdý,

nevěřil, že by byl

osud tak tvrdý.

 

Procházel lukami

s vojenským poselstvím,

rána, třesk a teď cítí

jen kulku malou v prsou svých.

 

Leží a vzpomíná,

prožívá života poslední chvíli,

z očí ztratí se plamínky,

jak by tam nikdy nebyly.

 

Leží a již se nikdy nepohne,

zavřená víčka,

s bolestí ve tváři.

Ubohá matička,

jíž ni poslední syn

se už domů nevrátí.


myxomatosis
14. 05. 2006
Dát tip
je to strasne dlhe... ani som to nedocital. ale pokracuj :)

Qweros
14. 05. 2006
Dát tip
No neni to uplne spatny...ale hodne veci tam rytmicky nesedi... kdyby si na tom jeste trochu zapracoval...takhle to je spis takovej polotovar

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru