Občerstvení

O kráse přírody na jaře...

Občerstvení(Etmoš, 1999)

Z mezí kvapem ubývají zbytky tajícího sněhu,

jasnou modrou oblohou se slunce valí za kopce.

Z východu se táhne pásmo ozářených černých mraků,

jaro je to nejkrásnější - krásy března najít to chce.

-----------------

Vrabci, ti se překřikují - čimčarára, čimčarára,

vyvrženi z ptačí říše, nesnášeni námi lidmi.

Poletují nad zpěněným, navždy vykřičeným splavem.

Fráňo Šrámku, přileť z nebe, svěží přírody si všimni!

-----------------

Zkuste rašit, vylézt, květy, klopte koruny všech stromů,

dejte včelkám příležitost - ať ukážou, co v nich dřímá.

Opojte lidské oči krásou, nosy svými vůněmi,

vzbudíte v lidech touhu žíti, tvořiti nevyjíma.

-----------------

Žár slunce vysuší louky - přes zimu vodou nasáté.

A děti budou skotačit a řádit, trhat květiny.

A maminky je budou hlídat, smát se, krčit obočí.

A smutku zbydou z celé jedné pouhé, pouhé setiny.

-----------------

V žilách potoků se rozproudí čirá pomyslná krev,

řeky mohou plýtvat vodou, od zimy je jí přehršel.

Tůně si budou rozprávět, kteří raci žijí lépe,

pouště budou naříkat, který mrak že přes ně neprošel.

-----------------

A bude to ráj na zemi či duševní extáze,

až smetiště přeměníme na kulturní přírodu.

Na duši nás bude hřát pocit skutečného dobra,

lidé, fauna, flóra, všichni - budeme stát u zrodu.

 

---