Já a můj počítač

Já a můj počítač

                V bedně žije počítač. Žije si tam vlastním životem.

Můj miláček, stejně jako ostatní muži, si myslí, že ho plně ovládá, ale já vím své. Naopak, počítač lépe ovládá je-muže, nežli nás-ženy. Ovládají se vlastně navzájem a dobře si rozumí. Mezi mnou a jakýmkoliv počítačem vzniká ale naopak jistá disharmonie. Nemůžeme se shodnout, kdo má navrch.

                Přijdu do práce a myš vyděšená strachy se ukrývá v šuplíku. Musím ji pohladit ukazováčkem na čumáčku a jsme zase kamarádky. Jdeme spolu na obyvatele bedny.

                Po prvním zavolání se můj vyvolený program tváří, jako že není doma. Chvilku ho přesvědčuju a pak se mi ukáže. V klidu si spolu povídáme a pracujeme. Začínám věřit v souznění duší. On zjevně dochází k jinému závěru a padá do své bedny. Lákám ho z bedny zpět. Nakonec to vyjde.

                Připojuji přítelkyni tiskárnu, ale není to zrovna jeho typ. A tak protestuje. Jelikož je kamarádka intelektuálně na výši, zjistí, že si s ní může povídat. Za odměnu mi v nekontrolované chvilce vytisknou padesát nepotřebných stránek. Pěkná kamarádka... Vytrhávám ji ze sítě, ať se trochu vzpamatuje. Takhle by to dál nešlo. Po několika dalších pokusech dosahuji svého, práce je hotova a počítač zahnán zpět do bedny.

                Vracím se domů. Doma sedí můj miláček u svého „miláčka“ a výborně si rozumějí.