Par slov pred cestou

Z kopcu se zveda mlha. Nad mokrymy stromy se prevaluje para. A ty odkladas promocenou krosnu kamsi za skrin.

Konci leto a ty ses vatil ze vsech cest. Prestavaji te lakat delky a ty prichazis tam, kde uz vsechno tak dokonale nudne znas. Domu.

Mezi promocenymi stebly zloutnouci travy trpyti se kapicky deste zachycne do pavucin, ktere jen cekaji na trochu vetru aby se mohly vznast do sveta. Tys svoji pavucinu prave roztrhal a odlozil do tezkeho prachu za skrini.

Proc uz te nezajima ten vitr, o kterem nikdo nevi, kam az by te mohl odvat? Proc bojis se zase si uprist tu bajecnou sit, co muze ti ukazat svet? Proc bez vzruseni ted prochaziskolem cest, o kterych nevis, kam mohou vest?

Tulaci jen zapnou si posledni knoflik sveho tezkeho kabatu ktery je chrani proti temtrapnym kapkam deste a putuji dal za sluncem, za lidmi, za svetem.

Smutne sipky ladi s rudymi jerabinami a stromy jsou ztezkle orechy a kastany.

Jedine co udelas ty je, ze si sednes do stejne hospody, kdes uz tisickrat sedel.

Bojis se. Bojis se zustat sam. Sam v mokre trave mezi studenymi kameny v chladnem desti. Sam na ceste. Sam ve svete. Bojis se jit a jit. Bojis se podivat tam, kde ziji lvi. Bojis se jit sam pro sebe. Sam se sebou. Sam za sebou. Sam pro sebe objevit svet. Sam v sobe objevit svet.

Zivot se neda promrhat da se jen jit ruznymi cestami. Jedinou chybou je neridit se sam sebou. Zivot se neda zit spravne. Zadna nehoda ani katastrofa neni spatna, jenom dalsi cast zivota. Dalsi cast hry. Zivot je hra. Nejhorsi ale je hrat si na zivot. Lhat sam sobe, ze ziju. Protoze zit neznamena byt na zivu. Nazivu je kdejaky odporny hmyz. Zit znamena hrat hru zivota. Ale tahle hra nema zadna pravidla, tim mene sablony. Neda se hrat spravne a navic se neda ani vyhrat. Vyhru ma kazdy v sobe a nikdo nemuze vyhrat stejnym zpusobem jako nekdo pred nim. Kazdy si musi vymyslet hru svoji.

Moje hra je cesta.