Viděno mezi ploty

Bohnický blues

Jednou se probudila do ranního deště a řekla si že už svůj sedmý kočičí život k ničemu nepotřebuje To malinkaté voodoo které kdysi dostala od fonského cellisty jakoby ji unavilo... Zkraje bylo lehoučké jako pápěří které však cestou těžkne a těžkne až se stane břemenem jenž nelze uzvednout Otevřela oči a zahleděla se na protější domy které jak nalité prsy čněly do výšky Všechny byly přibližně stejně vysoké V kuchyňce zavrčel agregát lednice a dvakrát zapraskalo v zádech staré tonetky Otevřela okno a v noční košilce vystoupila na římsu Pak skočila Ještě než dopadla na zem věděla že TO bude muset nejméně šestkrát zopakovat Byl to jen další obyčejný den za který nemůžete .

---