Černá a bílá

Bohužel, mám dvě tváře,
přičemž jedna je silnější.
Jedna je v rukou černoty a snáře,
ta druhá, slabší, má být veselejší.

Černá, jako obvykle, překryje bílou,
vezmu gumu, snažím se, ale papír se pouze prodře.
Soutěžím s tou černou sílou,
pomalu, ale jistě, ulehám na černé lože.

Jednou za čas černá zesvětlá,
někdo mi nejspíš pomůže.
Štětí a radost rychle odejdou ze světa,
Já si opět stelu, ale ne na růže!