Mé setkání

..říká se že ti do kterých se hluboce zamilujeme nám nejsou souzeni,..ani ona

Mé setkání Znovu, už po druhé, střet našich pohledů, ona, mramorově bílé tělo, já, jak bezduchá socha ve stejném kameni, Blíží se, tichý krok, postava v kápi z havraních vlasů, chlad, tak nádherná tvář! mrazení v zádech, černá rtěnka, však beze slov, nedýchám,.. Okouzlující pohyby, jméno!, jaké je její jméno?! to znamení na její sněhově bílé paži! jako hvězda v kotouči stříbrného Měsíce, Nemohu mluvit, teď ne! hluboký nádech, vůně hřbitovního kvítí, Tak proč? Míjí mě, žádný další pohled, už není třeba, tak málo jí stačilo, vzala si vše, Miloval bych ji, kdyby si vzala můj život, ale nenávidím ji, protože si odnesla mou duši, není pro mne jiné cesty, teď je jen ona, moje vyvolená, čarodějka.

---