And goodnight to the street sweepers... (Matylda)

And goodnight to the street sweepers, the night watchmen, flame keepers, and good night …

Táhli jsme nocí a tys mě chytila a nutila se točit, říkalas tomu valčík a partička co nám k tomu hrála byla černá a po čertech smutná. Blues. Hráli blues a vůbec nebyli hluční, jako když se pluje domů, a v tom jejich hraní bylo protkaný šumění listí vysoko v korunách topolů a mručení šedivýho psa, který si ustlal pod lavičkou. Hráli blues a my kroutili valčík po celým náměstí a vůbec jsme nepadali. Letěli jsme, vznášeli se, pomalu jako chmýří a pak jsme se potápěli v kašně a našli poklad. V pekárně měli ještě zavřeno a tak jsme pro štěstí celý ten poklad házeli zpátky, až obloha jiskřila od samýho stříbra. Bylo to nejsmutnější ráno, stejný ráno jako včera, jako před týdnem, stejný, jen smutnější, ale ty ses smála, smála ses, tak jako nikdy před tím a já mlčel.

Nemusíš mi vykládat o štěstí, nechci to slyšet. Já vím, sakra já vím, jak je to těžký jít pokaždý s někým jiným, a černý oči až do rozbřesku. Pak vstát a vydržet ten dlouhý pohled do zrcadla, ten vyčítavý odraz, který se ne tebe hřebí, ubožáku! Já vím jak pálí žhavá láva, když v tom proudu musíš stát hodinu, celou hodinu, než vana spolkne všechnu žluč. Já vím, jak je to těžký, proto to pro tebe udělám.

Řekl jsem, že tě zabiju, Matyldo, ale neudělám to. Neudělám! Sednu si, zapnu televizi a budu pít whisky až do samýho rána. Krev a whisky, Matyldo. Jen proto, abys byla šťastná.

Já nemůžu, já už nemůžu - zakřičelas na celý svět a já to neslyšel, zaslechl jsem až odraz toho zvuku, jen svistot, který proletěl skrz sochy a který mi prostřelil vnitřnosti, že z nich zbyla jen homádka spálených novin, neslyšel jsem to včas a tys spadla. V pěkárně už otvírají, cítím to, vůně letí do mýho nosu a já teď půjdu a koupím nám ty nejsladší koláče. Malinový, ještě budou teplý a pak je budeme jíst, třeba na kašně, nebo na lavičce, jak budeš chtít. Jen tu chviličku vydrž. Vydrž tady, hned jsem zpátky, Matyldo.