Zase nic

Nejhorší je čas,čas,kdy sednu k tužce a nic mě nenapadá(ne že bych někdy nápad měl).

Pustím hudbu,

ta je špatná.

Matka mě srazila na kolena řevem,

pořád nic.

Už jen čekám,co bude dál(už nepíšu).

Sedím a myslím na mrtvolnou paní od vedle,

snad je fakt mrtvá,vždyť dnes ještě nevylezla z bytu.

Stále čekám a čas utíká,stále a nic.

Republika zvítězila,objevila se nová vakcína,život na Marsu,bezdomovec přežil zimu,spisovatel napsal řádku,pak jí(zase)smazal. Nedivte se,vždyť stála(zase) za hovno,silničáři roz solily silnici…

Sedím věčnost,nohy ztěžkly,

sedím a nic.

Zvedám se a odcházím.

Byl by to pěknej čas,slunej čas,mohl jsem ho prožít jinak,

třeba jen sedět na zadku,vysávat slunce tak dlouho,až zhasne a pohasne navždy.

Já ale seděl na prdeli ve ztemnělém pokoji,poslouchal špatnou hudbu, matka řvala…

Ale víte co,víte vy všichni co. Když ani zítra myšlenka nepřijde,

napíšu o tom,jak je těžký napsat báseň.