Krve bylo ale spousty

KRVE BYLO ALE SPOUSTY

Poprvé za život potkal svého úplně největšího nepřítele. Rozhodl se, že už dlouho nepřáteli nebudou. Rozepnul si šusťákovou bundu adidas a všemocným gestem ji odhodil 5 cm od sebe. Strhnul ze sebe tepláky nike a ucítil, že je připraven. Ještě si vzpomněl, že si v rukávu u bundy zapomněl klobouk, a tak se pro něj ještě sehnul a naprosto vážně si ho posadil na pleš. Teď už věděl, že je připraven a nemohl se dočkat až to přijde. Zapomněl ale znovu na jeden detail. Důležitý detail. Ostruhy. Ještě se tedy v rychlosti sklonil ke svým botám, zmáčknul čudlík a vyjeli ostruhy. Vítězně si přeměřil svého soupeře. Byl obyčejný a měl pozoruhodně narostlé rty. Na chvíli ho ty jeho rty zneklidnily, ale on si přesto přesně vybavoval, co má dělat dál. Teď už stačí pár obyčejných chvatů a má ho. Vyhrnul si světle hnědou koženou bundu se spoustou třásní a prohlížel si své kolty u pasu. Jeden byl obzvlášť pečlivě okovaný hromadou lesklých cvočků a právě z něj vytáhl svou malou ale účinnou pistolku. Už ji měl skoro nahoře, když mu došlo, že si ji neroztočil kolem ukazováčku. Tak ji vrátil zpátky a celé počínání prováděl znovu. Tentokrát už ji otočil, ale zastavil ji dost nešikovně. Skončila namířená proti němu. Proto si ji druhou rukou dotočil tak, aby mířila na bod X. Teď už chybí jenom kousek. Naposled zvedne hlavu, aby se moh soupeři naposled podívat zpříma do očí. A on mezitím            utek       

                                            (Krve bylo ale spousty, protože v záchvatu vzteku střelil nad     

                                            hlavou holuba a ten mu spadl na klobouk, který mu zakrvácel tak,  

                                            že už ho nikdy neumyl)