Nealcé

Nealcé

Tichými kroky, někde v dálce,
tráva polechtá bosou nohu,
píseň smutná volá: ,,Ach má Nealcé,
zda ještě naposled tě spatřit mohu?
...
Naposled pochovej našeho syna,
vtiskni mu do dlaní polibek,
nesmutni, Nealcé, není to tvá vina,
tys má poslední, trvalá láska- zde patří ti vděk.
...
Chytneš mě za ruku- ten tvůj sen -,
nebreč, Nealcé, Bithynie, tvůj domov čeká
a až zahradou společně proplujem,
zbavíme se smrti, co nás tak leká."

Slzy krve rychle kanou na podlahu....

,,Za žlutou clonou zní tóny lyry,
kalichy vína, zpěvu a pohřební smích.
Dlouho jsme, Nealcé, spolu byli
a budeme do konce všech lidských dní..."

A tak zemřel Petronius, básník  Arbiter eleganció, co doplatil na marnou snahu..