Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHledání...
11. 06. 2006
3
0
454
Autor
hrochos
Jsem svázaná tím
čemu říkají život,
v křeči bez pohnutí
spím a bolí mĕ tĕlo
jsem na vrcholku ledovce co pálí,
vrhám se do výšek a
dopadám do bahnopasti kdesi hluboko ve mĕ
jsem ve skřípotu napĕtí, co praskne a
zbude z nĕj jen zavanutí
ten nepochopený svĕt nadává smysl
když na mĕ tlačí se svým rozumem
a zápasí se mnou o oheň a bytí,
co se zrcadlí v tĕch nekonečných plochách lidských očí,
které jdou za mnou až do snu.
Bĕžím co to jde,
ale nakonec stejnĕ prohraju sama se sebou.
Trochu nechápu "spím v křeči" - ale to je jedno... Je to dobrý, sice trochu občas neobratné, jiné pasáže naopak velice zajímavé ("nekonečné plochy lidských očí") *
Jen dál hledej...
marigold_ana
13. 06. 2006
Teda, to je báječný, pravá depresivní poezie, dám si tě ke kávě po ránu a do oblíbenejch, tak doufám, že ještě něco vytvoříš:-))