Dětství

Malé děvčátko na břehu jezera sedí
Provazce deště něžně jí ramena hladí
Kapky na hladinu jak malíř na plátno kreslí
Nikdo neuhodne co se jí hlavou honí, na co asi myslí

Tolikrát zklamané naivní dětské sny
Očička zavřené - teď tváře pobledly
Ledový vítr jí spaluje plíce
Vítr a voda -jak tříšť- krutě bičují líce

Dětství tak křehké, přec bezstarostné zdá se být
Hrát si, pod maminčiným křídlem snít
Jenže nic netrvá věčně a vše se jednou změní
Bezstarostnost, hry a dětský smích... nic z toho již není
Jen zima, déšť a slzy jí tu zbývají
A v nejkrásnější době života její duši zemřít nechají